Zprávy včerejšího dne o náhlém zhoršení zdravotního stavu Dominika kardinála Duky byly děsivé a znepokojující. Stimulovaly Wunschdenken jako nic jiného předtím. I když už to skoro neumím, po dlouhé době jsem se v noci před spaním modlil, abych ráno nečetl věty, kterých jsem se tolik obával.
A bohužel se to stalo. Dominik Duka odešel na Věčnost.
Bojoval jste statečně za hodnoty, jimž jste byl oddán, pane kardinále. Za víru, za spravedlnost, za morálku i za milosrdenství, a to daleko za hranicemi církevního světa. Pro českou společnost je to těžká ztráta.
Poprvé jsme se setkali 18. prosince 2008 a od té doby mnohokrát. Vážím si desítek hodin, v nichž jsme spolu mohli diskutovat o všem možném. Vážím si pravidelných adventních obědů s Vámi i s Vašimi nejbližšími spolupracovníky. Hluboce mne to ovlivnilo a na Váš dnešní odchod jsem nebyl připraven.
Děkuji Vám proto za vše. Odkaz, který jste na pozemském světě zanechal, je nezaměnitelný a nesmazatelný. I když jste byl svatý muž, pane kardinále, měl jste rád dobrý koňak. Tak dnes sklenku na Vaši pozemskou velikost, které za desítky let nikdo z Církve svaté u nás nedosahoval. Nezapomeneme.
„Bonum certamen certavi, cursum consummavi, fidem servavi.“ (2 Timotheum 4,7)
Petr Macinka, 4. listopadu 2025
Zdroj: Facebook
