Vážený pane předsedo, vážené vedení odborového svazu KOVO, vážené kolegyně, vážení kolegové,
Děkuji Vám, že jste mě sem dnes pozvali a přijali k diskuzi. Nestojím tu jako politik z Prahy od stolu, ale jako někdo, kdo si váží poctivé práce. Jako někdo, kdo ví, že za každým kusem oceli, každým hotovým výrobkem, každým funkčním autem, stojí konkrétní člověk – dělník, svářeč, obráběč, technik.
Možná jste zvyklí slyšet, že pravice a odbory nejdou úplně dohromady. Ale dnes, vážení přátelé, už nejsme v době starých schémat. Jsme v době, kdy jde – slovy našeho nejlepšího premiéra a světového lídra Petra Fialy – kdy jde o všechno.
Český průmysl obchází zelené strašidlo Evropské komise, které má pro mnoho lidí obtížně představitelné jméno – dekarbonizace.
To, co se dnes nazývá dekarbonizací, Green Dealem nebo zelenou transformací, není nic jiného než řízená deindustrializace Evropy. Program, který nevyhnutelně povede k likvidaci českého průmyslu a míst, která znamenají obživu pro stovky tisíc těžce pracujících zaměstnanců.
Není to o ekologii. Je to o tom, aby se výroba přesunula jinam – mimo Evropu – a my tu zůstali bez práce, bez továren, bez budoucnosti. To je třeba říct otevřeně a narovinu.
Když Evropská komise zakazuje výrobu automobilů se spalovacími motory, když tlačí na omezování hutí, sléváren a kovovýroby, koho to ohrožuje? Vás. Vaše členy. Jejich rodiny.
My, Motoristé, říkáme jasně: NE těmto zeleným experimentům na lidech. Ne jen kvůli zvrácené ideologii, ale především kvůli realitě.
Vážení přátelé,
Vy jste vždy stáli na straně lidí, kteří tvoří hodnoty. Ale my také. My nehájíme korporace. My hájíme české firmy, české zaměstnance, český průmysl. V tom jsme si blíž, než by leckdo mohl tušit.
Nejsme strana papalášů ani salónních ideologů. Jsme strana, která ví, že fabrika není sprosté slovo. Že dým z komína továrny není hřích proti přírodě, ale symbol práce a důstojného života lidí uvnitř.
Možná je to paradoxní, ale dnes jsou to právě konzervativní síly, jako jsme my, které brání zaměstnance před sociální katastrofou, kterou přináší zelená byrokracie.
Dovolte mi, abych tady dnes na vás apeloval a k něčemu Vás vyzval. Ne k přestupu do naší strany, ale k partnerství.
Nenechte se zatáhnout do aliance s těmi, kteří vaše odvětví považují za přežitek, nebo za znečišťovatele a ničitele planety.
Nenechte si namluvit, že se průmysl dá „dekarbonizovat“, aniž by to mělo důsledky na jeho další existenci.
Zůstaňme společně na straně lidí a jejich poctivé práce – ne na straně drahých ideologických utopií.
Zvedněme hlas společně – za český průmysl, za českou práci, za nezadluženou budoucnost našich dětí.
Vážení kolegové,
Rád bych Vás ujistil, že Motoristé sobě budou vždy pevně stát na straně pracujících v průmyslu.
Budeme hlasitě mluvit ve Sněmovně i mimo ni. Budeme burcovat veřejnost, budeme říkat pravdu – bez obalu a bez ohledu na to, zda se to bruselským aktivistům líbí nebo nelíbí.
Ale sami to nezvládneme. Potřebujeme Vás a Vaši pomoc. A věřím, že i Vy můžete potřebovat nás.
Skončila doba klišé a nyní musí nastat doba odvážných činů.
Až příště někdo z Bruselu, anebo třeba parta zelených kazisvětů z Ministerstva životního prostředí řekne, že „uhlíková neutralita“ je víc než lidská práce, anebo že platbou za emisní povolenky smažeme své hříchy proti lidskosti, odpovězme mu společně:
NE, díky! My si tu práci vzít nenecháme.
Děkuji vám.
